Slovník pojmů

Všechna | A B C D E F G H I J K L M N O P R S T U V Z

Seznam v současnosti obsahuje 146 jmen

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

Agentura je organizační složkou státu dle § 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky. Je zřízena s účinností od 1. 1. 2015 zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. Územní působnost Agentury se vztahuje na celou Českou republiku. Agentura je správním úřadem ve smyslu čl. 79 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky.

Předmětem činnosti úřadu:

výkon státní správy (CHKO, NPR a jejich OP, NPP a jejich OP, pozemků určených k obraně státu a vojenských újezdů v rozsahu určeném zákonem)
odborná podpora výkonu státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny
informační a osvětová činnosti v oblasti ochrany přírody a krajiny
zajišťování péče o chráněná území v obvodu území působnosti
Výkon funkce CITES (vědeckého orgánu České republiky dle Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin)
další činnosti

Zobrazit více

Agora

Ústřední veřejný prostor antických řeckých měst. Zpočátku rostlý, v helenistickém období komponovaný prostor, obsahoval jak správní, tak obchodní a společenské stavby.
zdroj: SYROVÝ Bohuslav a kol. Architektura svědectví dob. Praha: SNTL, 1977.

Akropolis

Opevněné návrší starořeckých měst s posvátným okrskem, vladařským palácem apod. Ústřední opevněná část pravěkých a raně středověkých hradišť, obvykle se sídlem vladaře. Přeneseně ve městě vyvýšené významné místo s hradem, palácem nebo chrámem.
zdroj: Encyklopedie antiky. Praha: Academia 1974

Athénská charta

Aténská charta je soubor zásad „moderního urbanismu“, přijatý na konferenci CIAM roku 1933, vydané Le Corbusierem roku 1943 v Paříži. Athénská charta se stala teoretickým základem funkcionalistického urbanismu.
(zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ath%C3%A9nsk%C3%A1_charta)

Bike sharing

V posledních letech se především ve velkých městech rozvíjí takzvané sdílení kol. Bike sharing je jedním ze způsobů, jak zpřístupnit kola všem lidem v místech, ve kterých jsou nejvíce potřeba. Systém funguje na principu půjčování veřejných kol - lidé si na jakémkoliv stanovišti mohou půjčit kolo, použít ho a poté vrátit na jiném stanovišti. Půjčení kola je buď bez poplatku, nebo s minimálním poplatkem. Kola jsou přizpůsobena pro městský provoz, jsou pohodlná a snadno nastavitelná, a uzpůsobena tak, aby nedošlo k zašpinění oděvu. Navíc bývají vybavena světly a košíkem, který slouží na odložení věcí. Systém s úspěchem několik let funguje například v Londýně, Mnichově, Barceloně nebo v Paříži. U nás byl v roce 2007 společností Homeport s.r.o. spuštěn projekt - půjčovna v Praze – Karlíně (rovinatá část hlavního města).
zdroj: Cyklostrategie [online]. 2008 [cit. 2016-09-09]. Dostupné z: http://www.cyklostrategie.cz/

BPEJ

Bonitovaná pudně-ekologická jednotka (BPJE) vyjadřuje pětimístným číselným kódem hlavní půdní a klimatické podmínky mající vliv na produkční schopnost zemědělské půdy a její ekonomické ohodnocení. Kromě numerické datové báze jsou PBJE znázorněny i v mapových podkladech - mapy BPEJ (1:5000). Číselný kód určuje charakterisiku pozemku a mapa pak jeho umístění. Kód: /1. čislice/ určuje přílušnost ke klimatickému regionu; /2. a 3. číslice/ určuje přílsušnu hlavní půdní jednotku; /4. číslice/ určuje kombinaci svažitosti a expozici pozemku; /5. čáslice/ určuje kombinaci hloubky půdního profilu a jeho skeletovosti.
Související odkazy: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bonitovan%C3%A1_p%C5%AFdn%C4%9B_ekologick%C3%A1_jednotka

Charakter krajiny

Vyjadřuje neopakovatelnou prostorovou strukturu krajiny, která je utvářena zejména morfologií terénu, vodním režimem, vegetačním krytem ale také osídlením a hospodařením. Charakter je vizuálním projevem jedinečných fyzických vlastností krajiny, které ji odlišují od jiné nebo jsou pro různé krajiny společné.

Charakteristika krajinného rázu

Dle zákona (Z. č. 114/1992 Sb.) je krajinný ráz definován přírodní, kulturní a historickou charakteristikou. Ta je dána přítomností, druhem a uspořádáním jevů, které mají vliv na ráz krajiny. Jedná se o přítomnost charakteristiky přírodní, kulturní a historické, její význam, cennost a viditelnost v krajině. Další jevy v krajině od vymezení prostoru, přes měřítko po barevnost a texturu...jsou charakteristika vizuální.

Chráněná krajinná oblast - CHKO

rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační využití je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných krajinných oblastí.
zdroj: zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (§ 25 až 27)

Chráněná krajinná oblast (CHKO)

Podle § 25, zákona 114/1992, O ochraně přírody a krajiny, jsou chráněné krajinné oblasti definovány jako rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení.
Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Dnes je v ČR vyhlášeno 25 CHKO.

Související odkazy:

http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=114~2F1992&rpp=15#seznam

http://cs.wikipedia.org/wiki/Chr%C3%A1n%C4%9Bn%C3%A1_krajinn%C3%A1_oblast

Zobrazit více

Cíle územního plánování

(1) Cílem územního plánování je vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích.
(2) Územní plánování zajišťuje předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Za tím účelem sleduje společenský a hospodářský potenciál rozvoje.
(3) Orgány územního plánování postupem podle tohoto zákona koordinují veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizují ochranu veřejných zájmů vyplývajících ze zvláštních právních předpisů.
(4) Územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti. S ohledem na to určuje podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajišťuje ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků. Zastavitelné plochy se vymezují s ohledem na potenciál rozvoje území a míru využití zastavěného území.

Cyklistická trasa (cyklotrasa)

Cyklistická trasa je komunikace pro cyklisty upravená (dopravním značením popř. i stavebně) pro provoz cyklistů v označeném směru.
(TP 179_Navrhování komunikací pro cyklisty).

Cykloobousměrka

Jednosměrná komunikace s obousměrným provozem jízdních kol, tzv. cykloobousměrka. V poslední době se používá ve spoustu městech. Tato úprava umožňuje cyklistům jízdu v obou směrech v jednosměrných komunikacích.
zdroj: Cyklodoprava [online]. [cit. 2016-10-29]. Dostupné z: http://www.cyklodoprava.cz/infrastruktura/cykloobousmerky/

Cyklostezka

Cyklostezka je stezka určená výhradně pro cyklistickou dopravu, fyzicky segregovaná od motorové dopravy (obrubníkem, dělícím pásem apod.). Bývá také vedena po pozemní komunikaci nebo jejím jízdním pásu, obojí však musí být vyhrazené dopravní značkou pro jízdu na jízdním kole. Pravidla silničního provozu na cyklostezkách zcela vylučují motorovou dopravu, povolena je ale jízda na kolečkových bruslích nebo lyžích. Zvláštním případem je stezka pro chodce a cyklisty, která krom cyklistického provozu umožňuje i provoz chodců. Dopravním značením je pak určeno, zda je provoz cyklistů a pěších rozdělen na samostatné pruhy nebo zda je celá šířka stezky určena chodcům i cyklistům dohromady. Cyklostezky bývají opatřené vodorovným a svislým dopravní značením, místa křížení s pozemními komunikacemi s automobilovým provozem jsou řešena tzv. přejezdem pro cyklisty. V místech, kde není zajištěn bezpečný průjezd cyklistů - tzv. kolizní místa, například při křížení s frekventovanou pozemní komunikací, bývá cyklostezka ukončena a za tímto místem je označen znovu začátek cyklostezky.

Deurbanizace

Deurbanizací označujeme postupné snižování počtu stálých obyvatel měst. Původně bytové domy v centrálních kompaktně zastavěných zónách velkoměst jsou rekonstruovány na kancelářské objekty či zcela nahrazovány novými budovami využívanými k čistě komerčním účelům. Část populace v produktivním věku se z těchto zón a z panelových sídlišť stěhuje do obcí v suburbánním zázemí. Značný počet lidí v postproduktivním věku využívá ke stálému bydlení své rekreační objekty na venkově.

EIA

Proces předcházející územní řízení, který se zabývá působením předkládaného (stavebního) záměru na životní prostředí. Jsou posuzovány stavby, činnosti a technologie, které určuje stavební zákon. K procesu se může vyjádřit široká veřejnost. Výsledkem procesu je studie, která zhodnotí dopad na životní prostředí a případně navrhne nápravu tak, aby zmírnil dopady záměru na životní prostředí. Dokument slouží jako podklad pro územní rozhodnutí.

ESPON

Zkratka ESPON (European Spatial Planning Observation Network) v překladu znamená Monitorovací síť pro evropské územní plánování.^[1] V praxi jde o aplikovaný výzkumný program v oblasti územního plánování a regionálního rozvoje, vztažený k Evropským strukturálním fondům. Program ESPON 2006 byl zahájen v roce 2002, přičemž byl financován z následujících zdrojů: Program iniciativy evropského společenství Interreg III a 25 členskými státy EU + Norskem a Švýcarskem. Navazující program ESPON 2013 byl zahájen v roce 2008 s trojnásobným rozpočtem, financovaným z Evropského fondu pro regionální rozvoj a 27 členskými státy EU společně s partnerskými státy Islandem, Lichtenštejnskem, Norskem a Švýcarskem.

Proklamovaným cílem programu ESPON 2006 bylo „poskytnout tvůrcům politik na evropské, národní a regionální úrovni systematické a nové znalosti ohledně teritoriálních trendů a dopadů politik, které zasahují evropské regiony a teritoria; poskytnout znalosti, které mohou přímým způsobem napomoci formulaci a implementaci konkrétních politik. Jelikož jde o informační nástroj pro přípravu politik pro všechny členské státy EU a Evropskou komisi, program ESPON je založen mimo tradiční výzkumné programy Evropské komise."

[1] Přeloženo dle: http://www.strukturalni-fondy.cz/Programy-2004-2006/Iniciativy-Spolecenstvi/ESPON, program ESPON pro období 2013 je dle: http://www.strukturalni-fondy.cz/Programy-2007-2013/Evropska-uzemni-spoluprace/ESPON-2013 přeložen jako „Evropská monitorovací síť pro územní rozvoj a soudržnost".

Oficiální stránky:

http://www.espon.eu/

Zobrazit více

Extravilán

Jedná se o souhrnné označení pro nezastavěnou část obce, resp. nezastavěnou část jejího katastrálního území. Katastrální území obce vyjma intravilánu.

Forum

Ústřední veřejný prostor antických římských měst. Zpočátku rostlý okrsek, v císařském období monumentálně komponovaný prostor, sloužící primárně k vyjádření politické moci a náboženského názoru vládnoucích představitelů. Komerční a civilní využití je až druhotné a spíše v připojených vedlejších stavbách.
zdroj: SYROVÝ Bohuslav a kol. Architektura svědectví dob. Praha: SNTL, 1977.

Funkční skupiny místních komunikací

Místní komunikace se dělí podle své urbanisticko-dopravní funkce (dle ČSN 73 6110):
A - rychlostní komunikace
B - sběrné komunikace
C - obslužné komunikace
D - zklidněné komunikace

Genius loci

Pojem přeložitelný jako "duch místa". Vztahuje se k fenomenologickému chápání prožitku reality a celostnému významu určitého místa. Jistá kvalita místa, složená z množství vrstev, které dodávají fyzickému místu charakter, atmosféru, jednotně vyjádřitelná pro každého stejně. Je to vyjádření toho, čím dané architektonické dílo "chce být".

Ghetto

Ghetto je část města, většinou vykázaná majoritou obyvatelstva té které minoritě, tedy místo kde žijí lidé stejného náboženského, národnostního či rasového původu ap., a to buď dobrovolně, nebo nedobrovolně. Ghettem se označuje ta část města, ve které žije přes 30 % těchto obyvatel.
zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ghetto

Global city

S pojmem global city přišla Saskie Sassen. Sassenová se zaměřuje především na vztah světové ekonomie a městského života: „V 60. letech 20. století vstoupila organizace ekonomických aktivit do období výrazné transformace. Změny byly vyjádřeny v modifikované struktuře světové ekonomie, ale osvojily si také formy charakteristické pro určitá místa. Některé z těchto změn jsou nám dnes důvěrně známé: demontáž kdysi mocných industriálních center ve Spojených Státech, Velké Británii a v poslední době i v Japonsku; zrychlená industrializace některých zemí Třetího Světa; rychlé zmezinárodnění finančního odvětví v celosvětovou síť transakcí. Každá z těchto změn modifikovala vztah měst k mezinárodní ekonomii.“ [1, str. 3] Sassenová dále pokračuje: kombinace prostorového rozptylu a globální integrace vytvořila novou strategickou roli pro významná města, která nyní fungují čtyřmi novými způsoby: (1) jako velmi centralizované řídící body pro organizaci světové ekonomie, (2) jako klíčové lokace pro produkční služby (firmy zabývající se financemi, pojištěním, bankovnictvím, reklamou, nemovitostmi a specializovanými poradenskými službami), které nahradily výrobu jako klíčové ekonomické sektory, (3) jako místa produkce, včetně produkce inovací v těchto klíčových sektorech, (4) jako místa odbytu pro vyprodukované výrobky, inovace a služby. Tyto změny ve fungování měst mají zásadní dopad jak na mezinárodní ekonomickou aktivitu, tak na jejich urbanistickou formu: některá města soustřeďují kontrolu nad ohromnými zdroji, zatímco obory produkčních služeb transformovaly uspořádání měst, ekonomie a společnosti. Na světě se tak objevil nový typ města: global city [1, str. 3-4].
Jednoznačný přínos Sassenové spočívá ve velmi podrobném popisu dopadů některých technologií (zejména telekomunikací a počítačů) na sociální organizaci ekonomiky a její prostorové vyjádření. Decentralizace produkce, umožněná rozvojem telekomunikačních a dopravních sítí, tak v podmínkách kapitalismu vede k centralizaci řídících funkcí a zisků v určitých, k tomuto účelu vhodných místech – jimiž jsou global cities. Ty tak nejsou pouze uzlovými body, sloužícími ke koordinaci globálních produkčních řetězců (global assembly line), ale též místy specifické a specializované produkce: (a) produkce specializovaných služeb, nezbytných pro chod komplexních organizací tak, aby mohly operovat prostorově rozptýlenou síť továren, kanceláří a odbytišť – a těmito organizacemi nejsou pouze nadnárodní korporace, ale též např. státní administrativy, mezinárodní instituce, politické strany, vědecko-výzkumné organizace, nestátní organizace a hnutí či teroristické sítě; (b) produkce finančních inovací a tvorba trhů, které jsou obojí nezbytné pro mezinárodní expanzi finančních oborů. Úloha global cities ve světové ekonomice tak spočívá v jejich schopnosti (capability) produkovat globální kontrolu. Sassenová se zaměřuje nikoli na moc, nýbrž na produkci: produkci vstupů, které vytváří kapacitu pro globální kontrolu, ale i na infrastrukturu pracovních míst, které jsou součástí této produkce. Global cities tvoří systém měst, které ve výše uvedených ohledech dohromady spíše spolupracují a vzájemně se doplňují, než soutěží.

K dalšímu čtení:

http://en.wikipedia.org/wiki/Global_city

[1] Sassen, S. (1991). The Global City: New York, London, Tokyo. Princeton University Press.

Zobrazit více

Harmonické měřítko krajiny

Vyjadřuje takové členění krajiny, které odpovídá harmonickému vztahu činností člověka a přírodního prostředí. Z hlediska fyzických vlastností krajiny se jedná o soulad měřítka celku a měřítka jednotlivých prvků. Je vyjádřením přírodních a kulturních hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině. Předpokladem vzniku estetické hodnoty jsou subjektivní vlastnosti pozorovatele, objektivní okolnosti pozorování a objektivní vlastnosti krajiny (skladba a formy prostorů, konfigurace prvků, struktura složek).

Hustota osídlení

Údaj charakterizující průměrnou míru osídlenosti lidmi. Obvykle se udává v počtu obyvatel na čtvereční kilometr (/km²) a lze ho vypočítat jako podíl počtu obyvatel a plochy (rozlohy) daného území.
Hustota osídlení se mění v závislosti na mnoha faktorech, jedním z nich jsou například přírodní podmínky. V ČR vykazují nejvyšší hustotu osídlení nížiny, jimiž protékají řeky, naopak nejnižší hustota osídlení je v pohraničních oblastech (např. Šumava).

Hustota zastavění

Údaj představující poměr mezi plochou pozemku a celkovou hrubou podlahovou plochou domu.

Identita krajiny

Vlastnost krajiny, která vzniká spolupůsobením výrazného charakteru krajiny a čitelných stop kulturního a historického vývoje krajiny. Identita krajiny je též vytvářena nehmotnými vlastnostmi určitých míst – duchovním významem, symbolickým významem nebo významem historickým.

Interiér města

Interiér města je jeden veřejný či urbánní prostor nebo množina vnímaných urbánních prostor Je chápán spíše jako statické hmotné prostředí ve městech z pohledu odborníka.
zdroj: I. Kaplan - přednášky IMUD

Intravilán

Je stanoven ve vyhlášce ministerstva zemědělství a lesního hospodářství č. 97/1966 Sb. Jedná se o území, které je ke 1.9.1966 souvisle zastavěno nebo jinak technicky upraveno pro potřeby obce (sídliště). Zarhnujne i pozemky, které jsou zemědělskou půdou, ale nevytváří se zemědělským půdním fondem souvislý celek (jsou od něho odděleny souvislou zástavbou nebo zabíhají do zastavěné části a jsou tvarově i rozlohově nevhodné k zemědělskému obhospodařování mechanizačními prostředky).

Související odkazy: http://www.uur.cz/

Jádrová silnice

Princip členění komunikace pod názvem „jádrová vozovka“. Používá se na komunikacích především mimo město, kde je vysoký provoz cyklistů a není možné nebo není nezbytné pro ně vytvářet další plochy. Pomocí přerušovaných čar po každé straně je vymezen středový (jádrový) prostor pro automobily, jehož šířka je přibližně na jeden a půl vozidla. Krajní prostory slouží pro cyklisty, případně pro chodce. Při míjení automobilů se počítá s tím, že bude využit celý prostor komunikace. Tato forma zklidnění působí především psychologicky – komunikace je opticky zúžena, což má příznivý vliv na rychlost vozidel a bezpečnost celé ulice. Tento způsob přizpůsobení komunikace cyklistům by byl vhodný i pro české silnice.
zdroj: obecná formulace

Katastrální území

Katastrální území (k. ú.) je v České republice podle § 2 písm. h) katastrálního zákona č. 56/2013 Sb. „technická jednotka, kterou tvoří místopisně uzavřený a v katastru nemovitostí společně evidovaný soubor nemovitostí“.
Související odkazy: http://cs.wikipedia.org/wiki/Katastr%C3%A1ln%C3%AD_%C3%BAzem%C3%AD

Kompozice

Organizace prostorové formy. Cílevědomá skladba přírodních a stavebně hmotných prvků do prostorově se uplatňujících souborů.
zdroj: KRÁSNÝ J. Statě z kompozice obytných souborů. SA ČSR – ČFVU, 1979. TODL, Luděk, HEXNER, Michal, NOVÁK, Jaroslav. Urbanistická kompozice I. 1. vyd. Praha: České vysoké učení technické, 1985, 75 s.

Kompoziční osa

Kompoziční osa je významná, historickým vývojem vzniklá nebo záměrně založená linie uvnitř zástavby, nebo urbanizovaného prostoru, soustřeďující funkční aktivity a prostorové senzace. Kompoziční osy mohou propojovat části města, mohou, ale nemusí směřovat k významným cílům (uzlům) městské struktury nebo krajiny.
zdroj: HEXNER, Michal. Územně analytické podklady hlavního města Prahy. Téma 11.15. Kompoziční osy a průhledy [online]. Praha, 2007, 38 s. [cit. 2014-09-23]. Dostupné z: http://www.iprpraha.cz/uploads/assets/uap_pdf/UAP_prilohy_k_jevum/11_15_Kompozicni_osy_a_pruhledy.

Komunikace typu A – rychlostní komunikace

Rychlostní komunikace pro místní komunikace funkční skupiny A mají funkci dopravní. Svým příčným uspořádáním vychází z dálnic a rychlostních komunikacích, na které obvykle v intravilánu navazují.
zdroj: Zákon o pozemních komunikacích č.13/1997 Sb., ČSN 73 6110

Komunikace typu B – sběrné komunikace

Sběrné komunikace, s funkcí dopravně-obslužnou, slouží pro obytné útvary, spojení obcí, průtahy silnic I., II. a III. třídy a vazby na tyto komunikace.
zdroj: Zákon o pozemních komunikacích č.13/1997 Sb., ČSN 73 6110

Komunikace typu C – obslužné komunikace

Obslužné komunikace mají funkci obslužnou. Nacházejí se ve stávající i nové výstavbě. Mohou jimi být i průtahy silnic III.třídy a v odůvodněných případech i II. třídy.
zdroj: Zákon o pozemních komunikacích č.13/1997 Sb., ČSN 73 6110

Komunikace typu D – zklidněné komunikace

Zklidněné komunikace jsou komunikace se smíšeným provozem (D1) a komunikace s vyloučením motorového provozu (D2).
D1 – pěší zóny, obytné zóny, D2 – stezky, pruhy a pásy určené cyklistickému provozu, stezky pro chodce, chodníky, průchody, schodiště a ostatní komunikace nepřístupné provozu silničních motorových vozidel, pokud nejsou součástí komunikací funkčních skupin B a C.
(zdroj: Zákon o pozemních komunikacích č.13/1997 Sb., ČSN 73 6110)

Koridor technické a dopravní infrastruktury

Plocha vymezená Zásadami územního rozvoje pro umístění vedení dopravní a technické infrastruktury nebo opatření nestavební povahy. Plocha je zpravidla větší než budoucí plocha zamýšlené infrastruktury, neboť tato není dosud pevně určena, ale v plánování území je nutné jí rezervovat místo.
zdroj: Zákon č. 183/2006 Sb. par. 36

Krajina

Příruční slovník uvádí pouze: „kraj, končina, území" [1]. Jestliže pojem vesnice se do značné míry vyprázdnil, pojem krajina naopak expandoval a lze říci, že do značné míry absorboval i vesnici a přírodu, a k obojímu připojil estetické konotace (harmonický krajinný ráz, který je třeba zachovat a chránit). Krajinatak dnes mnohem více souzní s Norberg-Schulzovým pojetím krajiny jako přírodního místa. Přírodní místa, a tedy i krajina, se navíc stávají důležitými ohnisky uprostřed rozsáhlých metropolí. Obrat ke krajině, patrný v bohaté literatuře na toto téma z poslední doby, snad naznačuje i cestu k řešení problémů modernity. Na rozdíl od ekologie, která má stále značný přídech vědecko-technického řešení, totiž krajinaapeluje na hlubší struktury, či archetypy lidské duše.
[1] Ústav pro jazyk český 2007-2008 (1935-1957). Příruční slovník jazyka českého.http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php

Krajinná památková zóna

Jedná se o chráněné území především pro kulturní hodnoty krajiny. Nemusejí nezbytně mít výjimečnou přírodní nebo ekologickou kvalitu, i když většinou se zde ochrana kulturního a přírodního dědictví prolíná a doplňuje.
Jsou jimi například architektonicky komponované krajiny s cestami a alejemi a souvisejícími stavbami, významná poutní místa, kulturní krajina kolem vesnic, dokládající vývoj zemědělského hospodaření včetně rybničních soustav, oblasti s pozůstatky hornické činnosti či krajiny memoriální, jež jsou připomínkou významných bitev. Krajinné památkové zóny ilustrují typické rysy kulturní krajiny České republiky. V současné době je v ČR celkem 24 krajinných památkových zón.

Krajinný ráz

Ochrana krajinného rázu (dále jen „KR“) je zakotvena v § 12 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny: Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historické charakteristiky určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umísťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování:
- významných krajinných prvků,
- zvláště chráněných území,
- kulturních dominant krajiny,
- harmonického měřítka,
- harmonických vztahů v krajině.
Související odkazy: http://www.nature.cz/publik_syst2/files/zakon_114.pdf

Kulturní krajina

Krajina se zásahem člověka, přeměněná činností člověka, krajina reflektující prvky a struktury vzniklé během staletého procesu jejího osidlování a kultivace.

Limity území

Limity využití území jsou ty skutečnosti, které nějakým způsobem mezují nebo v budoucnu mohou omezovat nebo negativně ovlivňovat rozvoj území. Jsou vyvolány potřebou ochrany přírody a krajiny, života a zdraví obyvatel, technické infrastruktury apod. Limity využití území jsou soubor přesnbě definovaných jevů určených vyhláškou 500/2006 Sb. Jevy jsou znázorněny ve výkrese, který je součástí Územně analytických podkladů - výkres Limit využití území.

Mentálni mapy

Mentální mapy jsou osobitá mentální reprezentace prostředí, ve kterém lidé žijí nebo jej navštěvují. Identifikuje výrazná a nevýrazná místa a základní charakteristiky ovlivňující srozumitelnost městského prostředí. Zakladatetelem je K.Lynch (mentální mapa Bostonu – identifikace pomocí pěti prvků: cesty, okraje, oblasti, uzly a významné prvky).
zdroj: K. Lynch - Obraz města

Město

Je sídlem, které si lidé utvářejí tak, aby co nejlépe vyhovovalo jejich potřebám. Člověk tak stále usiluje o to, aby města byla krásná, užitečná a pestrá. Městem může v ČR být obec, která má alespoň 3000 obyvatel, pokud tak stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády. Příruční slovník [1] vymezuje město jako „nakupení velkého počtu domů obytných a veřejných budov, uspořádaných v ulice, jejichž obyvatelé tvoří kulturní a sociální jednotku."
Tento význam je celkem zachován, především co do popisu hmotné struktury města. Město jako kulturní a sociální jednotka se v řadě případů značně rozplizla - v tomto ohledu se začíná např. v sociální geografii používat termínu funkční urbánní jednotka, která je definována dojížďkou za prací. V obecné představě města je však stále zachována Norberg-Schulzova figura na pozadí otevřené krajiny, tj. město jako jasně vymezený celek, ale i figura městského centra na pozadí městské periferie, tj. jako místo, kde se něco děje. Pojem města je tedy i nadále spojen s představou „ohniska, v němž je charakter prostředí zhuštěn a vysvětlen." Město tak i v moderním světě zůstává smysluplným pojmem, jehož význam se oproti dobám minulým pouze lehce posunul.
[1] Ústav pro jazyk český 2007-2008 (1935-1957). Příruční slovník jazyka českého.http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php

Městská zeleň, veřejná zeleň

Plochy zeleně ve městě můžeme rozlišit na vyhrazené a veřejné. Zeleň vyhrazená je veřejnosti nepřístupná nebo přístupná jen omezeně. Do vyhrazených ploch lze zařadit například uzavřené parky a zahrady, botanické a zoologické zahrady, neveřejná sportoviště, zeleň úřadů, institucí a jiných organizací, hřbitovy a pohřebiště, zeleň uzavřených obytných bloků a zeleň soukromou. Plochy veřejné, tedy přístupné bez omezení, vytvářejí prostory pro rekreaci a krátkodobý odpočinek.
Veřejná zeleň je trvale přístupná veřejnosti a zahrnuje:
- městské parky, parčíky a parková náměstí a pásy,
- sídlištní zeleň,
- uliční stromořadí a doprovodnou zeleň komunikací,
- zeleň u významných budov,
- zeleň pietních území,
- zeleň dětských hřišť a sportovních areálů,
- veřejné historické parky a parkové lesy,
- doprovodnou zeleň vodotečí a technických děl.
zdroj: VOREL I., (aktualizace BALABÁNOVÁ, P., KYSELKA, I.), Pravidla územního plánování - C.5 Zeleň, [online] ÚÚR Brno 2006 (aktualizace 2009), [cit. 2017-01-07] dostupné na: http:// www.uur.czú/

Městys

Městys nebo také městečko je typ obcí velikostně a významově stojící mezi městem a vsí. V minulosti se jednalo o sídla, kterým bylo uděleno právo pořádat týdenní a dobytčí trhy (tím se městyse lišily od vsí) a zpočátku výjimečně i výroční trhy. Městyse musely plnit roli spádového městečka pro okolní vesnice. Na rozdíl od města zde bylo mnohem silněji zastoupeno zemědělství a sociální a profesní rozvrstvení nebylo tak výrazné.

Metropole

Pojem metropole, ačkoli pochází z řeckého metropolis (tj. mateřské město kolonie) a v současné angličtině je používán v přeneseném významu (metropole značilo centrum Britského impéria, tj. centra mateřské země Britských kolonií) má i v češtině pěkné konotace. Skládá se totiž z části metro, označující podzemní dráhu, a pole, tj. část nějakého prostoru vůbec, - což dává dohromady území obsloužené metrem, obecněji území obsloužené městskou hromadnou dopravou. Když si k tomuto slovu navíc připojíme anglický význam slova metropolis (v češtině už lehce pozapomenutý), tj. velké město, které je zároveň významným ekonomickým, politickým a kulturním centrem země či oblasti ale i centrem (ang. hub) regionální i mezinárodní dopravy a spojů, máme tu vhodné a i v češtině relativně dobře znějící slovo, použitelné jak pro pojem global city Saskie Sassen, tak pro metropolitní region Manuela Castellse.
Pro bližší specifikaci mi přijde vhodné používat spojení globální metropole jako překlad global city a spojení metropolitní region pro Castellsův pojem. I pojem metropole svým způsobem (a ve vskutku grandiózním měřítku) zachovává pojetí Norberg-Schulzova ohniska - pokud uvažujeme o globální metropoli - neboť zde je charakter moderní doby zhuštěn (a snad i vysvětlen), právě odtud lze modernitu nejlépe pochopit. Zde se realizují slavná architektonická díla, umožňující nahlédnout charakter modernity, ale i pomníky velikosti onoho Kosíkova anonymního diktátora. A co víc, metropole shromažďují, anebo alespoň hromadí významy a bohatství celého světa - shromažďování je další významný Norberg-Schulzův pojem, pro prosté hromadění se ale více hodí pojem aglomerace.
Související odkazy: http://en.wikipedia.org/wiki/Metropolis

Místo krajinného rázu

Je vizuálně vnímaná jednotka v prostorovém uspořádání krajiny. Prostor je pohledově spojitý z většiny pozorovacích stanovišť nebo je vymezen okruhy viditelnosti a představuje území typické díky své výrazné charakterové odlišnosti. Část krajiny relativně homogenní z hlediska přírodních, kulturních a historických charakteristik a výskytu estetických a přírodních hodnot, které odlišují místo krajinného rázu od jiných míst krajinného rázu.

Mobiliář

Městský mobiliář je souhrnné označení pro lavičky, odpadkové koše, stojany na kola, informační tabule, zábrany, směrníky, žardiniéry a další prvky ve veřejném prostoru.

Motorová doprava

Souhrn činností, jimiž se zajišťuje přeprava osob, věcí a zvířat silničními motorovými vozidly nebo jízdními soupravami pro cizí potřebu, jakož i přemísťování silničních motorových vozidel nebo jízdních souprav samých po dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích a volném terénu. Silniční motorová doprava může být provozována jako osobní doprava nebo nákladní doprava.
Osobní doprava: vozidla určena pro přepravu více než 9 osob včetně řidiče; -vozidla určena pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče.
Nákladní doprava: vozidla nebo jízdní soupravy o největší povolené hmotnosti přesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí; -vozidla nebo jízdní soupravy o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí.

Národní park (NP)

Národní parky jsou podle § 15, zákona 114/1992 definovány jako rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam.
Veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením.
Národní parky, jejich poslání a bližší ochranné podmínky se vyhlašují zákonem.
V České republice jsou čtyři národní parky (NP): Krkonošský NP, NP Šumava, NP České Švýcarsko a NP Podyjí s vlastní správou.

Související odkazy:

http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=114~2F1992&rpp=15#seznam

http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_park

http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_parky_v_%C4%8Cesku

http://www.ochranaprirody.cz/uzemni-ochrana/velkoplosna-chranena-uzemi/

Zobrazit více

Národní přírodní památka (NPP)

Patří do ZCHÚ dle § 35 zákona č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny. Národní přírodní památka je přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s národním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk.

Národní přírodní rezervace (NPR)

Patří do ZCHÚ dle § 28 zákona č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny. Národní přírodní rezervace jsou definovány jako menší území mimořádných hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku.

Nástroje územního plánování

územně plánovací podklady, politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, územní rozhodnutí, územní opatření o asanaci území, územní opatření o stavební uzávěře

NATURA 2000

Je soustava chráněných území, která vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny státy Evropské unie. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické). Má dvě směrnice na základě kterých se vyhlašují tzv. Ptačí oblasti a Evropsky významné lokality.

Nezastavěné území

Nezastavěným územím se rozumí pozemky nezahrnuté do zastavěného území nebo do zastavitelné plochy.

Nezastavitelný pozemek

Jedná se o pozemek, jenž nelze zastavět na území obce, která nemá vydaný územní plán, a to:
- pozemek veřejné zeleně a parku sloužící obecnému užívání;
- v intravilánu lesní pozemek nebo soubor sousedících lesních pozemků o výměře větší než 0,5 ha

Občanská vybavenost (vybavení)

stavby, zařízení a pozemky sloužící například pro vzdělávání a výchovu, sociální služby a péči o rodiny, zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu, ochranu obyvatelstva zákona. Stavební zákon řadí uvedené příklady občanského vybavení k veřejné infrastruktuře. Občanské vybavení je jednou ze základních funkčních složek sídel (vedle bydlení, výroby, rekreace dopravy a technického vybavení).
zdroj: zákon č. 183/2006 Sb., § 2 odst. 1 písm. k) bod 3.

Obec

Obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů, tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce. Zákon o obcích č. 128/2000 Sb. rozlišuje městyse, města a statutární města. Obec, která má alespoň 3000 obyvatel, je městem.
Počet obcí v ČR: celkem 6 253 obcí, z toho je 602 měst, 26 statutárních měst a 214 městysů (údaje z roku 2014).
zdroj: zákon č. 128/2000 Sb. o obcích, Malý lexikon obcí České republiky 2014 - http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/publ/320199-14-r_2014

Obec s pověřeným obecním úřadem

Tzv. obce II. řádu. Vykovávají ve svém určeném správním obvodu také přenesenou státní správu v přiznaném rozsahu. Jejich OÚ je tedy pověřen výkonem specifických činností státní správy, jejichž rozsah a územní působnost upravuje prováděcí právní předpis. Typicky se u těchto obcí jedná o přenesenou působnost v oblasti ochrany životního prostředí, matričních nebo stavebních úřadů.

Obec s rozšířenou působností (ORP)

Tzv. obce III řádu. Tvoří mezičlánek přenesené působnosti státní správy mezi krajskými a obecními úřady. Vykonávají kromě základních samosprávných činností přenesenou státní správu a další činnosti nejen pro své vlastní správní území, ale také pro další obce ve svém určeném správním obvodu určeném prováděcím právním předpisem. Věcně je rozšířená působnost vymezena jak v zákoně o obcích, tak v mnoha speciálních zákonech. Jedná se např. o vydávání cestovních a osobních dokladů, řidičských průkazů, živnostenského oprávnění, vodoprávní řízení apod. V České republice je celkem 205 obcí s rozšířenou působností.

Oblast krajinného rázu

část krajiny na úrovni oblasti krajinného rázu, která se od ostatních částí odlišuje specifickými znaky charakteristik krajinného rázu a která tvoří základní jednotku prostorové a charakterové diferenciace krajiny.

Obory zařízení občanského vybavení

podle druhů činností jsou občanská zařízení členěna na obory zařízení: školství a výchovy, kultury, tělovýchovy a sportu, zdravotnictví, sociální péče, maloobchodu, ubytování, veřejného stravování, nevýrobních služeb, výrobních a opravárenských služeb, správy a administrativy, církví, vědy a výzkumu, specifická, pro ochranu obyvatelstva.

Obytná ulice

Obytná ulice zahrnuje veřejný nebo poloveřejný prostor v obytné zástavbě, zpravidla malopodlažní. Prostor sloužící hlavně chodcům, obyvatelům přilehlých domů, s nimiž tvoří jednotný a nedělitelný celek. Uliční a stavební čára v obytné ulici splývají v jedno. Automobilová doprava je zklidněná urbanisticko-architektonickými prvky a vlastními hmotami domů a není oddělena žádnými prostředky od prostoru pro chodce.

Obytná zóna

Forma obytných zón je způsob zklidňování dopravy, jehož koncepce spočívá v úpravě prostoru tak, aby minimalizovala rychlost vozidel a naopak vytvářela podmínky pro užívání a obývání prostoru. Tímto způsobem bývá upravena menší část dopravně nevýznamných obslužných komunikací, zpravidla obytné oblasti a vilové čtvrtě.
Zdroj: obecná formulace

Ochrana přírody a krajiny

Ochranou přírody a krajiny se podle zákona 114/1992, O ochraně přírody a krajiny, rozumí vymezená péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny.

Ochrana přírody a krajiny podle tohoto zákona se zajišťuje zejména:
- ochranou a vytvářením územního systému ekologické stability krajiny,
- obecnou ochranou druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a zvláštní ochranou těch druhů, které jsou vzácné či ohrožené, pozitivním ovlivňováním jejich vývoje v přírodě a zabezpečováním předpokladů pro jejich zachování, popřípadě i za použití zvláštních pěstebních a odchovných zařízení,
- ochranou vybraných nalezišť nerostů, paleontologických nálezů a geomorfologických a geologických jevů i zvláštní ochranou vybraných nerostů,
- ochranou dřevin rostoucích mimo les,
- vytvářením sítě zvláště chráněných území a péčí o ně,
- účastí na tvorbě a schvalování lesních hospodářských plánů s cílem zajistit ekologicky vhodné lesní hospodaření,
- spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řízení s cílem prosazovat vytváření ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny,
- účastí na ochraně půdního fondu, zejména při pozemkových úpravách,
- ovlivňováním vodního hospodaření v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro život vodních a mokřadních ekosystémů při zachování přirozeného charakteru a přírodě blízkého vzhledu vodních toků a ploch a mokřadů,
- obnovou a vytvářením nových přírodně hodnotných ekosystémů, například při rekultivacích a jiných velkých změnách ve struktuře a využívání krajiny,
- ochranou krajiny pro ekologicky vhodné formy hospodářského využívání, turistiky a rekreace.

Související odkazy:

http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=114~2F1992&rpp=15#seznam

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ochrana_p%C5%99%C3%ADrody_v_%C4%8Cesku

Zobrazit více

Ochranné pásmo

Prostor kolem liniového prvku v území se zvláštními požadavky na funkční a prostorové využití vytyčený z důvodu ochrany tohoto liniového prvku. Například ochranné pásmo dráhy, ochranné pásmo plynovodu.
zdroj: ROHREROVÁ Ludmila. Limity využití území [online]. Brno: ÚÚR, 2017. Dostupné z: http://www.uur.cz/?ID=2591

Ochranné pásmo dráhy

Ochranné pásmo dráhy tvoří prostor po obou stranách dráhy, jehož hranice jsou vymezeny svislou plochou vedenou:
- u dráhy celostátní a u dráhy regionální 60 m od osy krajní koleje, nejméně však ve vzdálenosti 30 m od hranic obvodu dráhy
- u dráhy celostátní, vybudované pro rychlost větší než 160 km/h, 100 m od osy krajní koleje, nejméně však 30 m od hranic obvodu dráhy,
- u vlečky 30 m od osy krajní koleje,
- u speciální dráhy 30 m od hranic obvodu dráhy, u tunelů speciální dráhy 35 m od osy krajní koleje,
- u dráhy lanové 10 m od nosného lana, dopravního lana nebo osy krajní koleje,
- u dráhy tramvajové a dráhy trolejbusové 30 m od osy krajní koleje nebo krajního trolejového drátu
V ochranném pásmu dráhy lze zřizovat a provozovat stavby a provádět další jmenované činnosti jen se souhlasem drážního správního úřadu a za podmínek jím stanovených.
zdroj: Zákon č. 266/1994 Sb., o drahách

Opatření obecné povahy

Jedná se o smíšený správní akt s konkrétně vymezeným předmětem a s obecně určenými adresáty. Tento pojem byl zaveden a definován novým správním řádem, který vstoupil v účinnost dne 1. ledna 2006 (zák. č. 500/2004 Sb. - § 171, 172, 173, 174,).
Typickými příklady opatření obecné povahy jsou zásady územního rozvoje, územní plán, regulační plán, zastavěné území, územní opatření o stavební uzávěře nebo územní opatření o asanaci území. Zákon č. 183/2006 Sb. uvádí, které dokumenty jsou vydávány jako opatření obecné povahy.
Opatření obecné povahy musí vždy obsahovat odůvodnění a oznamuje se veřejnou vyhláškou, vyvěšenou mj. vždy na úřední desce. Nabývá pak účinnosti po 15 dnech od vyvěšení.

Osídlení

Soubor lidských obydlí a jejich skupin rozmístěných na určitém území. Urbanisticky můžeme chápat osídlení jako soubor všech sídel (sídelních útvarů), všech základních výrobních a nevýrobních fondů a veškerého obyvatelstva na daném území, zahrnující i všechny vztahy mezi jednotlivými sídly (sídelními útvary) ve sféře výroby, obsluhy, bydlení a využívání volného času, vztahy mezi těmito sférami, jakož i důsledky antropogenních činností.

Památný strom

Mimořádně významné stromy, jejich skupiny nebo stromořadí. Pokud není vymezeno jinak má každý strom ochranné základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výši 130 cm nad zemí dle § 46 zákona č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny.

Parter

Parter je (z fr. par terre, „na zemi“) spodní část fasády s portály a výkladci obchodů, obecně může být brán i jako prostranství před budovou.
(zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Parter)

Pěší zóna

Forma pěších zón je způsob zklidňování dopravy, jehož koncepce spočívá ve vyloučení veškerých vozidel z prostoru. Ve většině případů je v pěší zóně uplatňována takzvaná forma časové segregace automobilové dopravy, kdy je například v časných ranních a pozdních večerních hodinách umožněn vjezd dopravní obsluze. Povolení vjezdu do takovéto zóny může fungovat i na povolení, ať už jednorázové nebo permanentní.
zdroj: obecná formulace

Piktogramový koridor

Alternativou k vyhrazenému jízdnímu pruhu pro cyklisty je tzv. piktogramový koridor pro cyklisty, někdy zvaný cyklopiktokoridor. Toto značení na vozovce není oproti vyhrazenému pruhu pro uživatele nikterak závazné, má pouze doporučující a výstražný charakter, cyklisté nemají povinnost je využívat a ostatní řidiči nemají zakázáno na ně vjíždět. Na druhou stranu neumožňují přednost cyklistům před vozidly, která při odbočení koridor přejíždějí. Cyklistické piktogramové koridory se používají především v případech, kdy není na vozovce dostatek místa pro zřízení řádného pruhu pro cyklisty, ale šířka jízdního pruhu umožňuje souběžnou jízdu automobilů a cyklistů nebo jako doplňkové značení propojující jízdní pruhy pro cyklisty. Na vozovkách v Praze se toto značení začalo objevovat na začátku roku 2009, v legislativě bylo oficiálně zakotveno v druhé polovině roku 2010.
zdroj: ČSN 73 61 10. První. Praha: Český normalizační institut, 2006.

Plochy s rozdílným způsobem využití

Plochy s různým způsobem využití se užívají při tvorbě územního plánu. Jejich smyslem je zajistit funkční uspořádání v rámci územního plánu obce a jsou vyznačeny v hlavním výkrese územního plánu.
Plochy s různým způsobem využití jsou zakotveny ve vyhlášce 501/2006 Sb. - o obecných požadavcích na využívání území, HLAVA II.

Základní druhy ploch s rozd. způsobem využití jsou kategorizovány (dle vyhlášky 501/2006 Sb. § 4 - § 19):

- Plochy bydlení
- Plochy rekreace
- Plochy občanského vybavení
- Plochy veřejných prostranství
- Plochy smíšené obytné
- Plochy dopravní infrastruktury
- Plochy technické infrastruktury
- Plochy výroby a skladování
- Plochy smíšené výrobní
- Plochy vodní a vodohospodářské
- Plochy zemědělské
- Plochy lesní
- Plochy přírodní
- Plochy smíšené nezastavěného území
- Plochy těžby nerostů
- Plochy specifické
Dle přílohy č. 7 k vyhlášce č. 501/2006 Sb. textová část územního plánu musí (mimo jiné) stanovovat podmínky pro využití ploch s rozdílným způsobem využití s určením převažujícího účelu využití (hlavní využití), pokud je možné jej stanovit, přípustného využití, nepřípustného využití (včetně stanovení, ve kterých plochách je vyloučeno umísťování staveb, popřípadě stanovení podmíněně přípustného využití těchto ploch)

Zobrazit více

Plošné zklidňování dopravy

Zklidňování komunikací má význam nejen pro bezpečnost a pohodlí chodců a cyklistů, ale i pro vyšší estetickou úroveň ulic, lepší životní prostředí a příjemnější život obyvatel. Díky významnému omezení motorové dopravy je tak možné navrátit život a ruchu do ulic sídel. Ke zklidňování dopravy se ve městech a obcích vyspělých států přistoupilo již na počátku tohoto století, kdy nekontrolovatelně rostoucí automobilizace postupně vytlačila běžný život z ulic a vytvořila z nich monofunkční tranzitní zóny, které neumožňovaly bezpečný a komfortní pohyb jiných druhů dopravy, především chodců a cyklistů. V dnešní době je v rámci zklidňování komunikací řešen pohyb těchto ohroženějších uživatelů ulic prioritně před motorovou dopravou.
zdroj: obecná formulace

Pohledový horizont

Pohledové horizonty uzavírají vůči obloze nebo vzdálenější krajině (vůči pozadí) vnímanou krajinnou scénu a dílčí scenerie, pozorované z určitých stanovišť. Při změně stanoviště se pohledové horizonty mění.

Politika územního rozvoje (PÚR)

Politika územního rozvoje je celorepublikový textový dokument se schématy, který je závazný pro územně plánovací dokumentaci. Pořizuje ji Ministerstvo pro místní rozvoj. Její součástí je vyhodnocení vlivu na trvale udržitelný rozvoj území. Projednává se se sousedními státy. Schvaluje ji vláda ČR. Každé 4 roky je zpracovávána zpráva o uplatňování politiky územního rozvoje.

Pozemní komunikace

Zákon o pozemních komunikacích č.13/1997 uvádí v §2 „Pozemní komunikace a jejich rozdělení“ toto dělení PK:
1. Dálnice
2. Silnice
3. Místní komunikace
4. Účelová komunikace

Přírodní památka (PP)

Patří do ZCHÚ dle § 36 zákona č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny. Přírodní památka je přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk.

Přírodní park

Přírodní park je území, které slouží k ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, a které nespadá do zvláště chráněných území. Lze stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území. Dle zákona č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny.

Přírodní rezervace (PR)

Patří do ZCHÚ dle § 33 zákona č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny. Přírodní rezervace jsou definovány jako menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast.

Problémový výkres

Součást grafiské části územně analytických podkladů. Problémový výkres obsahuje souhrn základních poznatků o území získaných provedenými průzkumy a rozbory. Zobrazuje především:
- stávající funkční využití ploch a jejich hodnocení z hlediska stability
- limity využití území vyplývající z právních předpisů a správních rozhodnutí;
- hodnoty území (charakteristické a cenné prvky určenbé k ochraně)
- negatnivní, rušící, prvky v úpzeké určené k řešení v navazující ÚPD

Proces modernity

Města jakožto centra civilizace byla stavěna již od starověku. Planetární urbanizace je však proces, jenž započal teprve v novověku a který je neoddělitelně spojen s modernitou a kapitalistickým módem produkce. Jakkoli složité a nejednoznačně vykládané jsou pojmy urbanizace, modernizace a kapitalismus, zde je budeme zjednodušeně chápat tak, že urbanizace odkazuje především na proces projekce, výstavby a fixování sociálně-ekologicko-ekonomických vztahů v prostoru, modernizace odkazuje na proces neutuchajících změn technologií, společenských vztahů či mentálních koncepcí světa a kapitalismus poukazuje na imperativ růstu.
Jinými slovy řečeno, koncept města, či urbanizace odkazuje zejména na hmotný a zároveň prostorový aspekt společenských vztahů, na zhmotnění a zároveň prostorové vyjádření civilizace v nejširším smyslu. Modernizace znamená změnu, takže modernita poukazuje na takovou společnost (či civilizaci), která změnu nejen umožňuje, ba dokonce ji zabudovala do svých základních charakteristik. Kapitalistický mód produkce je neoddělitelně spojen s růstem, s touhou po zisku, a pro naplnění této touhy a zároveň systémové nutnosti v území dochází buď k nové výstavbě, tj. expanzi, k začleňování nových území do urbanizovaného systému, anebo k přestavbě, intenzifikaci a jiným dalekosáhlým změnám. Procesy urbanizace, modernizace a kapitalistické expanze spolu vnitřně souvisí a navzájem se ovlivňují, takže nelze říci, že jeden proces je příčinou či důsledkem druhého - jde spíše o elementy, či konstitutivní složky procesu jediného, kterému budeme říkat modernita. Aktuálním hmotně-prostorovým vyjádřením tohoto procesu je moderní město.

Prostorová regulace

V územním plánu se koncepčně stanovují podmínky prostorového uspořádání zástavby (v podrobnosti, která neodpovídá regulačnímu plánu) včetně základních podmínek ochrany krajinného rázu. Tyto podmínky jsou uváděny vždy v textové části územního plánu (dle přílohy č. 7 k vyhlášce č. 501/2006 Sb.).
Jsou jimi například:
- výšková regulace zástavby (např. dodržení jednotného horizontu, dodržení celkové hladiny zástavby, ochrana siluety sídla)
- charakter a struktura zástavby (např. bloková městská zástavba, RD – plošná zástavba izolovanými domy, nepravidelná urbanistická forma, zachování měřítka zástavby, orientace objektů podle převažující konvence v půdoryse sídla apod.)
- stanovení rozmezí výměry pro vymezování stavebních pozemků a intenzity jejich využití (výměra pozemků pro RD (m²), intenzita využití pozemku (%).)

Pruh pro cyklisty

Pruh pro cyklisty je formálně vymezená část komunikace, která odděluje jízdní prostor pro kola od ostatní dopravy. Vhodný je tam, kde jezdí vysoký počet cyklistů podél středně zatížené silnice. Cyklopruhy jsou viditelné, rychlé a pružné řešení na stávajících komunikacích, které vyžaduje pouze úpravu dopravního značení. (dle TP 179_Navrhování komunikací pro cyklisty).

Regulační plán

Stanoví podrobné podmínky pro využití pozemků, umístění a prostorové uspořádání staveb a veřejné infrastruktury, vymezení veřejně prospěšných staveb a opatření. Regulační plán nahrazuje územní rozhodnutí. Je závazný pro rozhodování v území. Vydává se na žádost nebo z podnětu formou opatření obecné povahy.

Rekreace

Forma odpočinku nebo aktivní činnosti ve volném čase vedoucí k nezbytné obnově a rozvoji fyzické a psychické energie člověka. Poskytuje změnu prostředí, vytváří protiváhu monotónní a náročné práce a přispívá, často v přímém styku s přírodou, k pocitu celkové pohody. Doplněna vhodnými zájmy a zálibami poskytuje člověku vnitřní uspokojení, obohacuje jeho intelekt a přispívá k růstu jeho osobnosti. Je jedna ze základních urbanistických funkcí území. V územním plánování je chápána jako souhrn činností sportovních, nebo sportovně rekreačních. Pro optimální řešení rekreace je třeba znát motivace a požadavky obyvatelstva, brát ohled na možnosti území a respektovat všechny ostatní celospolečenské a veřejné zájmy.

Rekreační oblast

Části území, které vymezují oblast vhodnou pro letní, zimní nebo celoroční pobytovou rekreaci, spojenou především s poznávací turistikou (např. pěší turistikou či cykloturistikou) a s pobytem v přírodě. Pobyt při krátkodobé a dlouhodobé rekreaci je většinou realizován v penzionech, rekreačních střediscích a hotelech, chalupách a chatách (někdy i komerčně pronajímaných), ale i v soukromých bytech, v ubytovnách, v kempech a na tábořištích.

Rekultivace

Rekultivace je souhrn zásahů, které mají zahladit nežádoucí antropogenní zásahy do krajiny. Nejčastěji je předmětem rekultivace území postižené těžbou nerostných surovin (zbytkové jámy po povrchové těžbě uhlí, výsypky, vytěžené pískovny, kamenolomy, pinky). Výsledkem rekultivace může být přeměna vytěžených ploch na pole a lesy, vybudování rekreačního zázemí městských aglomerací nebo záměrný vznik „nové divočiny“.

Reurbanizace

Reurbanizace je proces, při kterém dochází k opětovnému osídlování centrálních zón měst a metropolitních regionů. Opuštěné administrativní a komerční budovy i historické industriální stavby (bývalé objekty továren, dílen, mlýnů a jiných technických zařízení) jsou restaurovány a rekonstruovány ke zcela novému funkčnímu využití. Současný trend bydlení a práce v tzv. "lofts" propagují buď příslušníci vrstev s velmi vysokými příjmy (historické objekty s luxusními velkoplošnými byty nestandardními plochou, polohou, prostorovým uspořádáním i vybaveností, velkými ateliéry a podobnými prostory) nebo příslušníci středních příjmových tříd preferující komunitní styl života (historické objekty s menšími byty, kulturními centry, kluby, ateliéry a galeriemi).

Rozdělení zeleně z hlediska prostorového uspořádání

Zeleň lze rozdělit i z hlediska prostorového uspořádání, respektive z hlediska typu a způsobu výsadby. Toto dělení je význačné především pro prostorově výraznější zeleň, pro dřeviny (keře a stromy).

Základní a zároveň nejčastěji používanou formou výsadby zeleně jsou skupiny. Vznikají spojením většího počtu jednotlivých kusů. Skupiny mohou mít různou hustotu výsadby, díky které lze rozlišovat různé druhy skupin. Jsou to například skupiny zapojené, otevřené nebo rozvolněná a zahuštěná výsadba. Ve skupině zapojené se dřeviny vzájemně dotýkají a působí jako celek. V otevřených skupinách jsou stromy nebo keře vysazované tak, aby i ve vzrostlém stavu byly průhledné. Zahuštěná výsadba naopak tvoří souvislý hustý porost, u kterého je oceňována jeho minimální potřeba údržby.

Další typem výsadby jsou solitéry. Jedná se o samostatně situované dřeviny, případně o maximálně tři kusy umístěné blízko sebe. Tyto dřeviny bývají pro daný prostor význačné či zajímavé například tvarem, druhem nebo barvou. Užití solitérní zeleně se často uplatňuje v prostorové kompozici, na rozdělení průhledů nebo k oživení větších trávníkových ploch a podobně. Kromě estetického hlediska má však i své funkční opodstatnění, používá se pro vytvoření stínu u odpočívadel v parcích či na rozlehlých náměstích. Solitérní zeleň svou podstatou vyžaduje použití otužilých a životných rostlin a často i zvýšenou péči, protože na rozdíl od skupinové zeleně nemůže spolupůsobit s více prvky a nebývá ničím chráněna.

Dalším specifickým uspořádáním zeleně jsou stromořadí, která jsou tvořena stromy vysázenými v pravidelných rozestupech v souvislých řadách umístěnými jednostranně nebo dvoustraně. Tato forma výsadby se používá podél liniových prvků (silnice, ulice) nebo okolo ploch (hřiště, náměstí). Dřeviny pro uliční stromořadí musí splňovat mimo estetických i bezpečnostní a jiné omezující podmínky (vyšší nasazení koruny, nesmí mít vysazené a křehké větve, povrchové kořeny, větší plody aj.). Mimo to musí být i svým způsobem odolnější, protože bývají umisťovány v omezeném prostoru a dosti náročném prostředí (výfukové plyny, větrná místa, působení chemického ošetření komunikací aj.).

Poslední formou uspořádání zeleně jsou živé ploty a stěny. Jednotlivé prvky zeleně, nejčastěji keře a stromy, jsou vysázeny tak, aby vytvořily souvislé plochy. Tato forma se uplatňuje především při striktním dělení prostoru nebo jeho ohraničení. Poměrně hustá výsadba poskytuje soukromí a umí částečně utlumit hlučnost a prašnost prostředí. Pokud má být stěna upravená, tak vyžaduje pravidelnou a nákladnou údržbu. Existuje ale i možnost volného růstu.

zdroj: Mendelova univerzita v Brně [online]. [cit. 2016-10-29]. Dostupné z: https://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/zobraz_cast.pl?cast=71330

Zobrazit více

Rozvoj sídel

Není chápán pouze jako růst (rozšiřování či zvětšování) sídelního útvaru, ale také jako regenerace, revitalizace či transformace stávající urbanistické struktury např. zlepšení životních podmínek, uspokojovování měnících se potřeb obyvatel i návštěvníků apod.

Rozvojová struktura (území)

Stavební struktura nebo území určitého rozsahu, při níž se střednědobě počítá s novými investicemi, výstavbou. Využití a hmota se zintenzivňuje a zahušťuje. Vzniká nová hmota, kompozice a provoz. Může se jednat také o nezastavěné území (stavební pozemky).
zdroj: www.irppraha.cz

Sdílený dopravní prostor

Koncepce sdíleného prostoru je založena na vhodném uspořádání prostoru, které formuje chování všech účastníků provozu tak, aby byly jednotlivé druhy dopravy navzájem zrovnoprávněné. Sdílený prostor odstraňuje formální dopravní pravidla, jako je vodorovné a svislé dopravní značení nebo typické dopravně-inženýrské prvky (obrubníky, semafory) a nahrazuje je obyčejnými sociálními pravidly (oční kontakt, komunikace mezi jednotlivými účastníky), přičemž základní pravidla silničního provozu (např. přednost jízdy zprava) zůstávají zachována. Takovýmto uspořádáním prostoru dochází k regulaci dopravy samotnými účastníky provozu.
zdroj: Shared Space: Safe or Dangerous? A contribution to objectification of a popular design philosophy.R. Methorst, J. Gerlach, D. Boenke, J. Leven, WALK 21 Conference, říjen 2007.

SEA

Proces, který posuzuje vliv koncepcí různého zaměření na životní prostředí. Jsou to koncepce ,které stanoví rámec pro budoucí umisťování a povolování záměrů, přičemž některé koncepce se posuzují ze zákona povinně (v územním plánování např. politika územního rozvoje nebo zásady územního rozvoje) a jiné pouze v případě, že požadavek na posouzení uplatní dotčený orgán (např. územní plán).

Sídelní celek

Sídelní celek je tvořen z jednotlivých sídelních útvarů ( sídlo - vesnice, městečka apod.), které se vzájemně charakterově, funkčně i provozně doplňují a vytváří tak jeden plnohodnotný sídelní celek.

Sídelní útvar

Jednotka osídlení, která tvoří uzavřený, od jiných jednotek osídlení prostorově oddělený útvar. Prostorové uspořádání sídel a tvorba jejich vnitřní prostorové struktury je předmětem urbanismu.

Sídlo

Pojem sídlo (nebo taky sídelní útvar) budeme používat pro označení shluku staveb, domů, či domovů, které slouží lidem k trvalému bydlení. Člověk, který v sídle bydlí je jeho obyvatel. Pro označení shluků budov, bez ohledu na jejich funkci, bude použito slova zástavba.
V češtině rozlišujeme jako dva základní typy sídel města a vesnice, přičemž s každým pojmem se pojí jak velikost sídla, tak charakter zástavby, tak způsob života. Pokud se budeme zajímat čistě o velikost sídla, máme tu následující škálu: samota, osada, vesnice, městys (městečko), město, velkoměsto.
V angličtině je škála lehce odlišná: hamlet, village, town, city, metropolis. Samotě odpovídá hamlet, ale village už odpovídá jak vesnici, tak osadě. Město i town jsou obecně používané pojmy, použitelné pro sídla od velikosti městyse až po mnohamiliónová velkoměsta. V angličtině se často a také poměrně obecně používá pojem city, pocházející z francouzského cite a ve středověku označující katedrální město - jde o sídlo větší (a důležitější) než město. Pro city nemá čeština vhodný ekvivalent, takže používá buď město, anebo, pokud chce zdůraznit jeho velikost, velkoměsto.
Se sídly většími než město či city má určitý problém jak čeština, tak angličtina, neboť jde o změnu nejen kvantitativní, ale i kvalitativní. Pokud chceme zdůraznit pouze velikost, obvykle se používá předpona: můžeme tak hovořit o velkoměstě, či megaměstě, a v angličtině použít slovo megacity.

Sídlo městské

Jedná se o městyse, města, statutární města a souměstí (aglomerace) mající složitější prostorovou strukturu a úplnou funkční skladbu.

Sídlo venkovské

urbanistické – venkovské sídlo je vymezeno jako sídlo s typickou urbanistickou strukturou nízkopodlažní zástavby s vysokým podílem rodinných domů s málo vyvinutou uliční sítí s dominantním prostorem návsi jako společenského a kulturního centra sídla a vysokým podílem zeleně v sídle.
architektonické - venkovské sídlo je vymezeno jako sídla s dominancí nízkopodlažní zástavby v individuálních rodinných domech, které nemají vybudován parter (přízemí) určený k obchodní činnosti nebo ke službám. Venkovský dům je doplněn rozsáhlejším hospodářským zázemím, které sloužilo původně pro zemědělskou prvovýrobu (chlévy stáje) v současnosti slouží k zabezpečení provozu domu. Pro tradiční venkovský dům je typické vymezení dvora a zahrady s výrazně oddělenými funkcemi.
sociální – venkovské sídlo je takové sídlo, kde existují mnohem užší sociální kontakty mezi jednotlivými obyvateli sídla, kde existuje dlouhodobá neformální sociální kontrola a participace.
ekonomické – venkovské sídlo je takové sídlo, kde dominantní nebo rozhodující činností je zemědělství a primární výroba potravin a kde významný podíl ekonomicky aktivních osob vyjíždí do zaměstnání mimo toto sídlo.
historické – sídlo, které v minulosti získalo městské práva je městem, ostatní sídla jsou vesnicemi. Městem by tedy byli i sídla jako Rabštejn nad Střelou s 26 obyvateli, který v současnosti nemá ani statut obce.
administrativní – městy jsou ty obce, které stát jako města definuje a která mají právo používat městská práva a městský znak. Toto označení nově propůjčuje městům předseda Poslanecké sněmovny a nemá žádný administrativní nebo jiný význam. Jeho jediný význam je prestižní.
statistické – venkovské sídlo je takové sídlo, které má méně než konvenčně stanovený počet obyvatel.

Skid row

Skid street, The Hobo. Pojem americké provenience. Označuje část města - ulici nebo čtvrť, jejíž obyvatelstvo je převážně tvořeno chudými dělníky nebo nezaměstnanými svobodnými muži. Na začátku 20. století se ulice podobného rázu objevují ve všech velkých městech USA, kde se vyznačují osobitým výrazem a specializovanými službami pro chudé a nezaměstatné. Význam Skid Row spočíval v nabídce dostupného ubytování pro pracující třídu, která měla v přechodu od industriální do postindustriální americké společnosti potíže se zabezpečením příjmu. Od 50. let 20. století se Skid Row nesprávně pojí s vysokou mírou alkoholismu a kriminality.

Slumy

Slumy jsou podle definice Organizace spojených národů agentury UN-HABITAT chudinské čtvrti z improvizovaných a obvykle nelegálně postavených chatrčí, které se nacházejí hlavně na předměstích velkoměst v chudých státech.
Související odkazy: http://cs.wikipedia.org/wiki/Slum

Společnost

Na obsahu pojmu společnost se shodne málokdo z těch, kteří se společností jako předmětem vědecky zabývají (sociologové, politologové, ekonomové, antropologové, historici ...). Než abychom se pokoušeli o nějakou vlastní definici, představme si pod pojmem společnost především onen společný předmět sociálních věd (který se týká např. skupin lidí, struktur mezilidských vztahů, vzorců chování, společenských praktik, institucí, sociální stratifikace, hierarchie či dominance). Pomoci nám může i fenomenologické vytěžení významů českého slova 'společnost', jež implikuje cosi, co má někdo s někým společné, co nějakou skupinu lidí spojuje - takže o těch lidech lze hovořit nejen jako o skupině, nýbrž jako o společnosti.

Správní území

Správní obvod je právní pojem označující územní působnost správního úřadu.Velikostně může jít od území jedné obce (např.Brno), ba její části (např. Praha 1), až po celý stát.
Související odkazy: http://cs.wikipedia.org/wiki/Spr%C3%A1vn%C3%AD_obvod

Stabilizovaná struktura (území)

Stavební struktura nebo území určitého rozsahu, při níž se střednědobě nepředpokládá změna rozsahu stávající zástavby, přestavby budov a asanace. Způsob využití objektů se může měnit. Nepředpokládá se změna celkové hmoty, kompozice nebo charakteru provozu.
zdroj: www.irppraha.cz

Statutární město

Dle zákona o obcích města se zvláštním postavením. Jejich území se může členit na městské obvody, nebo městské části s vlastními orgány samosprávy. Územně členěná statutární města si uspořádají vnitřní správu (poměry) obecně závaznou vyhláškou (statutem).
Výčet statutárních měst: Kladno, České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Jablonec nad Nisou, Hradec Králové, Pardubice, Jihlava, Brno, Zlín, Olomouc, Přerov, Chomutov, Děčín, Frýdek-Místek, Ostrava, Opava, Havířov, Most, Teplice, Karviná, Mladá Boleslav, Prostějov a Praha.
Území statutárních měst se může členit na městské obvody nebo městské části s vlastními orgány samosprávy.

Stezka pro cyklisty (cyklostezka)

Stezka pro cyklisty je část cesty výlučně vyhrazená cyklistům. Pakliže je označená modrým dopravním značením, její použití je pro cyklisty v daném místě a směru povinné.
Motorová vozidla nesmí po stezce pro cyklisty jezdit ani na ní parkovat. Stezka pro cyklisty je od ostatních dopravních proudů je ale oddělená. Oddělení je buď horizontální nebo vertikální s rozdílnou výškou. (dle TP 179_Navrhování komunikací pro cyklisty).

Struktura sídla

Urbanistická Struktura sídla, charakteristika sídla, dle urbanistických hledisek. Funkční, prostorové, organizační, kompoziční atd.

Suburbanizace

Suburbanizace je proces, při kterém se existující aktivity (administrativa, bydlení, logistika, obchod, služby, výroba) přesunují z centrálních částí kompaktně zastavěného území měst na volné plochy mimo kompaktní zástavbu a do lokalit u administrativních hranic měst, resp. za tyto hranice v rámci území metropolitních regionů či aglomerací. Součástí suburbanizačního procesu je rovněž alokace nově vznikajících aktivit do těchto oblastí prostorově výrazně oddělených od kompaktních měst a přitom s nimi funkčně spjatých silnými vazbami. Suburbanizace je vyvolána neustále rostoucími prostorovými nároky a požadavky na komfort ze strany jednotlivců i organizací.
Proces rozšiřování předměstí, prostorová změna osídlení charakteristická hromadným stěhováním obyvatel z centrálních částí městských aglomerací a konurbací na jejich okraje a za administrativní hranice městských celků se zachováním úzkých funkčních vztahů nově osídlených území se sídelními jádry. Suburbanizace je typická pro vyspělé země.

Terminál

Prostor, kde dochází nakládce, vykládce či překládce objektu přepravy, nebo ke změně druhu či prostředku přepravy, individuální i hromadné. Typickým příkladem je letiště, přístav, železniční stanice.
zdroj: SVÍTEK Miroslav. Základní definice dopravní telematiky. [online]. Praha: ČVUT, fakulta dopravní, 2001. Dostupné z: http://www.lt.fd.cvut.cz/its/rok_2001/definice.htm

Transformační struktura (území)

Stavební struktura nebo území určitého rozsahu, ve kterém dochází k zásadní změně způsobu využití, rekonstrukcí a adaptací. Typickým příkladem jsou tzv. Brownfields.
zdroj: www.irppraha.cz

Urbanismus

Urbanismus je nauka o stavbě lidských sídel. Vědní obor a současně praktická činnost, které mají úzké vazby k oboru architektury, ze kterého se urbanismus rozvinul a specifikoval k praktické územně plánovací činnosti - územnímu plánování. Jako vědní obor urbanismus zkoumá teoretické i praktické problémy tvorby a přetváření osídlení, sídelních útvarů a jejich struktur, odhaluje tendence a zákonitosti jejich vývoje a formuluje zásady pro jejich řešení; při tom vychází z obecných zákonitostí rozvoje společnosti a její ekonomiky v konkrétních podmínkách.
Urbanismus se v teorii i praxi výrazně podílí na řešení otázek ochrany a tvorby životního prostředí, přičemž se zvláště zaměřuje na obsahovou stránku koncepce tvorby životního prostředí v souvislosti s reorganizací funkcí v krajině a s hmotovým uspořádáním staveb při výstavbě a přestavbě sídelních útvarů. Jako vědní obor i praktická činnost se urbanismus zabývá především řešením technických a výtvarně estetických (architektonických) problémů, přičemž vychází z progresivních poznatků společenských a přírodních věd. Svými teoretickými i praktickými poznatky přispívá k rozvoji územního plánování, které na rozdíl od urbanismu je více zaměřeno na řešení technických, ekonomických a společenských problémů rozvoje společnosti v jejich průmětu do území.
Stále složitější teoretické i praktické problémy rozvoje osídlení, sídelních útvarů a jejich struktur může urbanismus komplexně řešit jen pomocí multidisciplinárních pracovních kolektivů. Při řešení prostorové struktury sídelního útvaru se urbanismus zabývá jak hmotovým uspořádáním stavebních objektů, tak i řešením souborů architektonických prvků, které spoluvytvářejí tzv. parter města. V tomto smyslu se pak mluví o urbanistickém detailu.

Urbanistická osa

Urbanistická osa je linie, která představuje buď reálnou osu symetrie stávajících městských prostorových útvarů a jejich souborů anebo pomyslná linie vedená a formovaná a prostorem.
zdroj: MAIER, Karel. Názvosloví, příklady metodiky a symboliky užívané pro zpracování regulačních plánů. Regulační prvky. [online]. Praha: ČVUT, 2004. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“. Dostupné z: http://www.uur.cz/images/1-uzemni-planovani-a-stavebni-rad/pojmy-urbanisticke-kompozice/regulPl2004.pdf

Urbanizace

Urbanizace je výstavba měst a rozvoj městského způsobu života spojený s výraznou změnou životního stylu, zvyšováním koncentrace obyvatelstva a s přesídlováním lidí z vesnic do měst, významný trend 19. a 20. století zpočátku v průmyslově vyspělých státech, nyní rostoucím tempem zejména v zemích méně rozvinutých.
Urbanizace je proces, při kterém dochází k relativnímu i absolutnímu růstu měst a městských aglomerací. Kumulace administrativních, průmyslových, komerčních i dalších doplňkových aktivit a funkcí vede k postupnému růstu celkové rozlohy zastavěných ploch a ke zvyšování podílu městského obyvatelstva na celkové populaci. Zatímco ve Velké Británii nebo v SRN se podíl městského obyvatelstva pohybuje nad 80 % a v České republice kolem 71 %, v rozvojových zemích Asie a Afriky je stále pod úrovní 30 %.
Urbanizace velmi úzce souvisí s industrializací, s vědeckotechnickým rozvojem (od 90. let 20. století především v oblasti komunikačních a informačních technologií) a s ekonomickou úrovní státu i jednotlivých regionů. Je důsledkem růstu populace a radikálních změn sociálně-ekonomické struktury, které jsou charakterizovány přesunem pracovních sil z primární nejprve do sekundární a v současnosti zejména do terciární (obchod, doprava, služby a veřejná správa) sféry civilního sektoru národního hospodářství. Ještě v r. 1990 pracovalo v České republice v primární sféře 11,84 % z celkového počtu pracovníků civilního sektoru národního hospodářství, v r. 2001 již jen 4,09 %. Naopak zastoupení terciární sféry vzrostlo ze 42,81 % na 56,44 %.

Urbanizační osa

Urbanizační osa je významná dopravní trasa nebo souběh dopravních tahů, které tvoří organizační prvek osídlení, kolem něhož se vytváří urbanizační prostor.
zdroj: Zásady a pravidla územního plánování: Názvosloví. Brno: VÚVA, 1983

Urbánní prostor

Urbánní prostor je veřejný prostor rozšířený o současně vnímané přilehlé privátní pozemky a fasády, tedy vymezený podle vnímání.
zdroj: I. Kaplan - přednášky IMUD

Urbánní scéna

Urbánní scéna je množina vnímaných urbánních prostorů i s prvky dynamickými a nearchitektonickými (lidé, auta, zvířata, klimatický stav a jejich neustálý pohyb), chápáno spíše jako dynamické prostředí.
zdroj: I. Kaplan - přednášky IMUD

ÚSES

Územní systém ekologické stability krajiny ("ÚSES") je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. Skladebnými prvky ÚSES jsou biokoridor (BK), biocentrum (BC) a interakční prvek (IP).
Cílem územních systémů ekologické stability je zejména vytvoření sítě relativně ekologicky stabilních území a zachování či podpoření rozmanitosti původních biologických druhů a jejich společenstev (biodiverzity).
Vytváření územního systému ekologické stability je podle § 4 odst. (1) zákona č. 114/1992 Sb. veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.

Související odkazy: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-395

Území

Území je to, co spojuje lidi s jejich životní prostředím, ale území tvoří i rámec těchto vztahů. Území je část vzájemně provázané materiální a sociální reality. Je to specifická (unikátní) část environmentálního prostoru, část ekologické niky lidské populace. Pojmenování území je též označením oné unikátní a rozpoznatelné části sociální a materiální reality. Území je jak životním prostředím lidí, udržovaným v určitém rozmezí parametrů prostředí, tak rezervoárem dostupných zdrojů.
Území je sociálně zkonstruované (ve smyslu Bergera a Luckmanna) či sociálně vyprodukované (ve smyslu Lefebvra), je to mentální konstrukce v myslích lidí, zapuštěná ve struktuře sociálních i materiálních vztahů a silně podporovaná přizpůsobením materiální reality (výstavbou umělého životního prostředí, vyznačováním hranic, způsoby využití území) - území je tedy obojím: materiální i sociální konstrukcí. V tomto konceptu území nelze oddělit materiální a sociální (pouze analyticky jako dva rozdílné aspekty téže skutečnosti), neboť náš vnitřní obraz světa ovlivňuje způsoby jimiž území využíváme a konstruujeme, ale i naopak: hmotné prostředí zásadním způsobem ovlivňuje náš pohled na svět.
Území je zároveň jakýsi palimpsest, který je používán znovu a znovu. Stopy minulosti jsou v něm stále patrné, vtisknuté do struktury měst, lesů a cest, zapuštěné v zemi, stejně jako v paměti lidí, zapsané v katastrálních mapách a v písemné historii. Území vždy plné objektů, struktur a živých bytostí, jež ho tvoří - není to žádná prázdná struktura. Území má historii a setrvačnost, kterou je třeba brát v potaz při každém úsilí o změnu. Pojem území tak obsahuje velmi mnoho z pojmu génius loci ('duch místa' - v pojetí Norberg-Schulze) ale i zeitgest ('duch doby').

Etymologie

Pojem území lze rozložit na 'u' + 'země'. 'Země' odkazuje na Zemi-planetu (a tedy i zeměkouli, glóbus), pevninu-souš, půdu-hlínu, ale i na stát jako politický celek. Země je i povrch, to, na čem stojíme a po čem chodíme. 'U' vyjadřuje místní i časovou blízkost, okolnost, že je něco součástí něčeho [1].

'Území' v přirozeném jazyce tak má značně odlišné konotace od území v jazyce moderní vědy: je to země, která je nám blízká, jejíž jsme součástí. Výborně to vystihují slova české hymny: „země česká, domov můj". Vědecko-technický pojem území naopak implikuje jakousi tabula rasa, anonymní matematický prostor, který je možno přesně změřit, ohraničit, zanést do map, vyprojektovat jeho využití a podle aktuálních potřeb ho přetvářet. Území v přirozeném jazyce obsahuje odkaz na společnost (tj. že území je vždy někoho, je něčím domovem; později budeme argumentovat, že území nejde od společnosti vlastně vůbec oddělit), který se však ve vědecko-technickém použití tohoto pojmu téměř vytratil.

S překladem slova 'území' do angličtiny je to obtížné. Nabízí se totiž slov několik, z nichž každé postihuje pouze část významů slova českého 'území': 'territory', 'area', 'land', případně: 'earth', 'country' [2].

'Territory' označuje „území pod správou města, státu atd.", „území, před nímž jsou lidé varování" - označuje tedy území za nějakou hranicí, později se objevil význam „kus země, kraje, regionu", v USA „organizovaný, sebe-spravující region, který však ještě není státem."

'Land' má mnohem blíže k českému 'kraj' ve smyslu 'kraj' → 'krajina', 'land' → 'landscape', dokonce i 'land → 'homeland' jakožto 'domovina', 'rodný kraj', ale 'land' znamená i hlína-půda, pevnina-souš. 'Land' má i další smysl, v češtině nepřítomný, totiž 'přistát' „přinést na zem", „přístát s lodí na souši". 'Land-use' ale znamená, i pro nás důležitý pojem, 'využití území'.

'Area' znamená „prázdný kus země", „rovná zem, otevřené prostranství", význam 'území' ve smyslu „kus zemského povrchu", který se blíží onomu vědecko-technickému pojetí českého slova 'území' se objevil až v 19. století.

'Earth' nejvíc odpovídá českému 'země', neboť značí zemský povrch, půdu-hlínu, suchou zem, materiální svět (protiklad nebes a pekel) i Zemi-planetu.

'Country' značí 'rodnou zem', venkov, krajinu, stát jako politický celek.

Pro anglický překlad pojmu 'území' se jeví nejvhodnější slovo 'territory', obsahující základ 'terra', latinský výraz pro 'earth', tj. 'zemi'. 'Territory' má blízko i k výrazu 'terrain', česky 'terén', a odkazuje také na správu (administrativu) území. 'Territory' lze použít i ve smyslu 'region', je tedy větší než 'area', kterýžto pojem má blíže k českému 'areál', či 'pozemek'.

Je pozoruhodné, že český pojem 'území' je mnohem abstraktnější, zahrnující širší rozsah pojmů než kterýkoli z jeho přijatelných anglických ekvivalentů. V této obecnosti se ale ztrácí jemnější významové a obsahové nuance. Lze tedy říci, že 'území' je mnohem více glajchšaltujícím pojmem, jímž, na rozdíl od češtiny, angličtina nedisponuje.

[1] Ústav pro jazyk český 2007-2008 (1935-1957). Příruční slovník jazyka českého.http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php

[2] Harper, D, (2001-2012). Online etymology dictionary. http://www.etymonline.com/

Zobrazit více

Územně analytické podklady (ÚAP)

Územně analytické podklady rozeznáváme dvojí:
1. na úrovni kraje,
2. na úrovni obce.
Územně analytické podklady obsahují zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území z důvodu ochrany veřejných zájmů (limity využití území), záměrů na provedení změn v území a rozbor udržitelného rozvoje. Aktualizují se každé dva roky.

Územně plánovací dokumentace (ÚPD)

Územně plánovací dokumentaci tvoří: zásady územního rozvoje, územní plán a regulační plán.

Územně plánovací podklady

Územně plánovací podklady tvoří: územně analytické podklady a územní studie. Územně analytické podklady zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území. Územní studie ověřuje možnosti a podmínky změn v území. Územně plánovací podklady slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozvhodování v území.

Územní plán

Územní plán pořizuje úřad územního plánování, vydává ho zastupitelstvo obce. Vydává se formou opatření obecné povahy. Zpracovává se na celé území obce (v Praze ho lze zpracovat pro území městské části). Je závazný pro regulační plány. Musí být v souladu s Politikou územního rozvoje a zásadami územního rozvoje. Územní plán vymezuje koncepci rozvoje obce, uspořádání krajiny a technické infrastruktury, fuknční a prostorové uspořádání, zastavěné území, zastavitelné území a plochy transformace, požadavky na prověření území včetně jejich zadání, veřejně prospěšné stavby, opatření a asanace, územní rezervy.

Územní plánování

Evropská charta územního plánování z r. 1983, platná pro členské státy EU, charakterizuje poslání tohoto interdisciplinárního vědeckého oboru a správního nástroje, jako vyjadřování hospodářských, společenských, kulturních a ekologických záměrů společnosti v prostoru. Jedná se o soustavnou činnost, která usměrňuje rozvoj území tak, aby nedocházelo ke konfliktům a disproporcím a aby byly hájeny veřejné i soukromé zájmy v území.

Územní rozhodnutí

Územní rozhodnutí je rozhodnutí o:
1. umístění stavby nebo zařízení,
2. změně využití území,
3. změně stavby a změně vlivu stavby na využití území,
4. dělení nebo zcelování pozemků,
5. ochranném pásmu.
Územní rozhodnuté se nevydává tam, kde je schválen regulační plán a to v rozsahu, v jakém nahrazuje územní rozhodnutí. V jednoznačných případech a pokud je jednoznačný souhlas účastníků řízení, je možné se souhlasem dotčeného orgánu nahradit územní rozhodnutí veřejnoprávní smlouvou se žadatelem. Doba platnosti územního rozhodnutí je 2 roky, pokud žadatel nepožádá v této lhůtě o vydání stavebního povolení, územní rozhodnutí zaniká.

Územní souhlas

Nahrazuje územní rozhodnutí, stavební úřad jej vydá, pokud je záměr v zastavitelné ploše, poměry v území se podstatně nemění a záměr nevyžaduje nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu.
zdroj: Zákon č. 183/2006 Sb. par. 96, odst. 1

Územní studie

Územní studie navrhuje, prověřuje a posuzuje možná řešení problémů, případně úprav nebo rozvoj systémů v území (prověřuje možnosti území, zpracovává variantní řešení, zahrnuje oborové studie). Vkládá se do evidence územně plánovací činnosti.

Územní studie krajiny

Řešení krajiny zejména v nezastavěném území, řeší krajinu podrobně ve všech souvislostech, a to i ve vazbě na zelenou infrastrukturu, protipovodňovou ochranu, Adaptační strategii EU a Evropskou úmluvu o krajině. Územní studii krajiny pořizuje úřad územního plánování pro celý správní obvod obce s rozšířenou působností. Je tedy nástrojem územního plánování.

Venkovské osídlení

Venkovská sídla a krajina Venkovská sídla jsou sídla s původním zemědělským posláním. Základem trvalých venkovských rurálních sídel byla obdělávatelná půda, střídavě obdělávaná nebo ležící ladem (trojpolní systém) a v důsledku sklizní potřeba uskladnění úrody. Komunity v těchto sídlech mohly narůstat díky extenzivnímu rozvoji na úkor odlesňovaných ploch. Za potraviny získávalo venkovské obyvatelstvo ve městech řemeslné, později průmyslové výrobky a substráty, usnadňující a zvyšující zemědělskou produkci. Svou současnou situací (ztrátou pracovních příležitostí v primárním sektoru) se většina tradičních venkovských sídel stala obytným zázemím dostupných měst, ve kterých jejich obyvatelé nacházejí svou obživu, za kterou dojíždějí. V důsledku této situace dochází k určitému tempu a způsobu poměšťování původních venkovanů a jejich sídel, ze kterých se stávají součásti obtížněji definovatelné sub urbánní zástavby.

Veřejné prostranství

Veřejná prostranství jsou podprostorem veřejného prostoru: jsou jeho fyzickým typem, úzce spojeným s trvalými sídly, zejména s městy. Dochází zde jak ke společenské komunikaci, tak k pohybu lidí, věcí a zboží. Jsou to klasické, obvykle architektonicky ztvárněné prostory mezi budovami: náměstí, agory, ulice, parky. Veřejná prostranství jsou části zemského povrchu anebo uměle vytvořeného prostoru staveb, které jsou přístupné prakticky komukoli a bez omezení. Zpravidla tímto pojmem myslíme prostory otevřené, nezastřešené.

Veřejný prostor

Veřejný prostor je prostorem života společnosti, prostorem společenské komunikace. Je místem, kde se společnost „děje“, kde dochází ke kontaktům a komunikaci mezi lidmi, ke sdílení, inspiraci a vzniku všeho, co přesahuje jedince. Veřejný prostor je prostorem dějinným, kde se děje rozlišování mezi vysokým a nízkým, krásným a ošklivým, důležitým a podružným. Tento prostor je prostorem otevřeným ve velice širokém smyslu slova: je přístupný všem členům dané společnosti, ale též prostorem, kde se tato společnost otevírá věcem a lidem cizím; tento prostor je též otevřený širokému spektru aktivit a využití; je prázdnem, kde se může odehrát něco nečekaného a je tedy i prostorem, kde se společnost otevírá směrem do budoucna.
V současné době rozlišujeme dva základní typy veřejného prostoru: fyzický a virtuální. Fyzickým veřejným prostorem jsou klasická veřejná prostranství: náměstí, agory, ulice, parky, veřejné budovy. Jsou to části zemského povrchu či uměle vytvořeného prostoru budov, které jsou přístupné prakticky komukoli a bez omezení.
Virtuální veřejný prostor se začal pomalu, nenápadně rodit po vynálezu knihtisku, jeho růst byl spojen s vynálezem novin a později rádia a televize. Opravdová exploze tohoto typu veřejného prostoru však přišla teprve s vynálezem elektronické komunikace a internetu, který, oproti všem starším typům komunikace na dálku, umožnil její výraznou decentralizaci.
Oba typy veřejného prostoru jsou strukturované dle míry jejich otevřenosti, takže mezi prostorem veřejným a soukromým jsou též různé prostory poloveřejné, polosoukromé a prostory přechodové.

Vesnice

Příruční slovník [1] vymezuje vesnici takto: „malá osada, skládající se většinou ze zemědělských usedlostí, ves, dědina“ a ves obdobně: „malá osada, mající většinou zemědělské obyvatelstvo, vesnice, dědina“. S kolektivizací zemědělství, jeho zprůmyslněním a přesunem většiny obyvatelstva do práce v jiných oborech se tento původní význam vyprázdnil, stále však zůstává v kolektivní paměti a tedy i v pokusech o rekonstrukci místní identity, ale i např. v rozličných ekologických utopiích. Mám za to, že v současné době je vesnice (ves se používá málo) pojímána především jako malé obytné sídlo v otevřené krajině, obvykle se zachovanými či znovu nalezenými aspekty tradičního způsobu života. I zde se uplatňuje motiv figury na pozadí krajiny a představa ohniska, ačkoli ta už je mnohem slabší.
[1] Ústav pro jazyk český 2007-2008 (1935-1957). Příruční slovník jazyka českého.http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php

Víceúčelový pruh

Víceúčelový pruh je podobným řešením jako vyhrazený pruh s tím rozdílem, že bývá užší. Nachází se vpravo od jízdního pruhu, smí být využíván pouze jednostopými vozidly a to především koly. Pokud je to nutné, mohou jej využít také rozměrnější vozidla.
zdroj: ČSN 73 61 10. První. Praha: Český normalizační institut, 2006.

Vyhrazený pruh

Vyhrazený jízdní pruh je jízdní pruh na komunikaci, který je určen pouze pro některé druhy vozidel nebo jen pro stanovený účel, vyhrazení může platit nepřetržitě nebo jen po vymezenou dobu. Základním typem vyhrazeného jízdního pruhu je pruh vyhrazený pro autobusy veřejné dopravy nebo taxíky, ale zřizují se i pro cyklisty a to především v případech, kde není možné zřídit oddělenou stezku pro cyklisty. Vyhrazené jízdní pruhy jsou označené příslušným vodorovným a svislým dopravním značením, v prostoru křižovatky jen vodorovným dopravním značením. Vyhrazený jízdní pruh pro cyklisty umožňuje dle legislativy jízdu cyklistům, jezdcům na koloběžce, osobám na lyžích, kolečkových bruslích nebo na obdobném sportovním vybavení. Pokud je tento pruh na komunikaci zřízen, jsou výše uvedení povinni ho využít. Ostatní vozidla do tohoto pruhu mohou vjíždět nebo jej přejíždět jen ve výjimečných případech, nesmí při tom jeho uživatele ohrozit ani omezit a při odbočování či vyjíždění z pruhu jim musí dát přednost.
zdroj: ČSN 73 61 10. První. Praha: Český normalizační institut, 2006.

Významné krajinné prvky

Významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významné prvky jsou dány zákonem (lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy) nebo jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 zákona č. 144/1992 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek.
Významné krajinné prvky jsou podle § 4 zákona č. 144/1992 chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce.
Související odkazy:
http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=114~2F1992&rpp=15#seznam
http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDznamn%C3%BD_krajinn%C3%BD_prvek
http://www.ochranaprirody.cz/obecna-ochrana-prirody-a-krajiny/vyznamne-krajinne-prvky/

Významný krajinný prvek

Významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky danými ze zákona jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje orgán ochrany přírody. Dle zákona č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny.

Zásady územního rozvoje (ZÚR)

Zásady územního rozvoje se zpracovávají na území kraje, pořizuje je krajský úřad. Musí být v souladu s politikou územního rozvoje. Jsou závazné pro územní a regulační plány. Vydávají se formou opatření obecné povahy. Vymezují plochy a koridory nadmístního významu, veřejně prospěšné stavby, plochy jež mají být podrobněji ověřeny územní studií nebo regulačním plánem, plochy rozvojových rezerv. Jejich součástí je vyhodnocení vlivů na trvale udržitelný rozvoj.

Zastavěné území

Území vymezené územním plánem nebo postupem podle tohoto zákona; nemá-li obec takto vymezené zastavěné území, je zastavěným územím zastavěná část obce vymezená k 1. září 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí.

Zastavitelná plocha

Zastavitelná plocha je plocha vymezená k zastavění v územním plánu nebo v zásadách územního rozvoje.

Zeleň

Blíže nespecifikovaný vegetační pokryv území. Krajinná zeleň plní primárně ekologickou funkci. Sídelní zeleň primárně posiluje obytný charakter sídla, může být veřejná (zeleň na veřejných prostranstvích, parky a doprovodná zeleň) , soukromá a vyhrazená (zahrady, sady, obvykle oplocené, sloužící soukromým uživatelům nebo plochy omezeně přístupné) nebo ochranná a izolační (bariérová zeleň, ochrana před negativními vlivy hlukovými, prachovými a vizuálními).
zdroj: MACKOVIČ Vladimír. Plochy zeleně v územním plánu [online]. Brno: ÚÚR, 2013. Urbanismus a územní rozvoj, ročník XVI, číslo 4/2013. Dostupné z: https://www.uur.cz/images/5-publikacni-cinnost-a-knihovna/casopis/2013/2013-04/08_plochy.pdf

Znaky krajiny

Pojem používaný při hodnocení krajinného rázu. Každá charakteristika krajinného rázu je tvořena soustavou znaků, které odlišují oblasti a místa v krajině nebo jsou to znaky společné a je možno je v krajině identifikovat. Těmito popsatelnými (viditelnými) znaky je dána jedinečnost, odlišnost a výraznost jednotlivých typů krajin. Klasifikace znaků nalezených v krajině podle projevu (pozitivní, neutrální, negativní), významu (zásadní, spoluurčující, doplňující) a cennosti (jedinečný, význačný, běžný).

Znaky města

- úplná a pestrá skladba veřejných městských prostorů - náměstí, nábřeží, ulic, pasáží, nádvoří, parků, zahrad atd.,
- hustota a forma zástavby,
- městu odpovídající architektonický výraz staveb a jejich souborů, charakteristický vnější a vnitřní obraz, panorama či silueta,
- komplexní a vyvážená funkční skladba (bydlení, práce, rekreace, občanské vybavení, doprava),
- malý počet pracovních příležitostí v zemědělství,
- funkce centra sídelního celku,
- vyšší podíl denního obyvatelstva, návštěvníků a turistů.komplikovanější provozní vztahy,
- větší dopravní ruch (individuální a hromadné dopravy) a jeho podíl na utváření prostředí.

Zóna 30

Dominantní formou plošného zklidňování jsou v dnešní době Zóny 30. V Česku se zatím ve vysoké míře neuplatnily, ačkoliv už mají své místo v legislativě. Za hranicemi je však tento typ zklidnění velmi populární, například v Berlíně tvoří dvě třetiny a ve Vídni více než polovinu délky komunikací.
zdroj: SKLÁDANÝ, Petr. Jak dál ve zklidňování dopravy ve městech a obcích? Moderní obec, 2006, roč. 12, č. 11, s. 1. ISSN 1211-0507.

Zvláště chráněné území

Území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná lze vyhlásit za zvláště chráněná, přitom se stanoví podmínky jejich ochrany dle zákona č. 114/1992 Sb. V České republice jsou dvě úrovně zvláště chráněných území (ZCHÚ). Jedná se o velkoplošná zvláště chráněná území (VZCHÚ) a maloplošná zvláště chráněná území (MZCHÚ). Do VZCHÚ patří - NP (národní park), CHKO (chráněná krajinná oblast) a do MZCHÚ patří - NPR (národní přírodní rezervace), PR (přírodní rezervace), NPP (národní přírodní památka), PP (přírodní památka).